Jdi na obsah Jdi na menu
 


Měsíční šachta (jeskyně)

10. 10. 2009
Deník jedné záhady aneb honba za měsíční šachtou
 
Neděle, 22. října 1944. Právě probíhající slovenské národní povstání se nevyvíjí vůbec příznivě. Partizánský oddíl má již velké bojové ztráty a záhy je donucen k ústupu. Tři muži slovenské armády jsou při přestřelce s německými vojáky raněni. Alespoň pro tuto chvíli je jim však štěstěna nakloněna. Bača Slávek odvádí tři raněné muže, důstojníka Antonína Horáka a jeho dva muže, Jurku a Martina, k nedaleké jeskyni, jejíž vchod je zatarasen balvany. Slávek je postupně odstraňuje a zanedlouho už všichni čtyři muži kráčejí přímo do nitra bezpečného úkrytu. Slávek ještě před vstupem do jeskyně několikrát křižuje jak sebe, tak ostatní muže a hluboce se klaní směrem k jejímu nitru. Zároveň muže varuje, aby za žádných okolností nezacházeli dále do jeskyně, kde podle jeho vysvětlení straší. Když jsou ranění muži ošetřeni a v bezpečí, odchází Slávek pro potraviny, přikrývky a léky. Bača se však již několik dní nevrací a Horák, jenž byl zasažen bajonetem do hlavy a jako jediný je schopen pohybu, se vydává, vybaven puškou, svítilnou, loučemi a krumpáčem, do zapovězené části jeskyně. V naději, že snad objeví nějaké zde přežívající zvíře postupuje stále hlouběji do jeskyně. Právě uběhlo půl druhé hodiny, když v tom se Horák ocitá uprostřed zvláštní síně s malým otvorem, kterým se mu se značnými úsilím daří protáhnout. Za pár okamžiků se důstojníkova tvář chvěje úžasem. Podivuhodný prostor tvaru půlměsíce, v němž se právě nachází, má průměr okolo 25 metrů. Perfektně hladké a pravidelné stěny jsou modro-černě zbarveny a v místech, kde se setkávají s okolní horninou se nachází bílé lemování. Stále udivený Horák zjišťuje, že stěny jsou tvořeny jakýmsi zvláštním materiálem, který jako by byl kombinací oceli, pazourku a gumy. Jakékoliv narušení či poškození stěn je zcela nemožné – krumpáč nezanechává žádné stopy, kulky z pušky v zelenkavém jiskřením jen prudce odskakují. Ozvěna každého výstřelu je tak silná, že Horáka ihned sráží na kolena. Celý prostor budí dojem extrémního zesilovače zvuku, v němž rámus způsobuje i vlastní dech. Při detailnějším průzkumu Horák objevuje podivná rýhovaná místa s výrazně vyšší teplotou než okolní plocha. Jejich účel však zůstává neznámý.

Po pěti dnech Martin na následky svého těžkého zranění umírá. Jurka se pomalu zotavuje a tak může spolu se svým důstojníkem a bačou Slávkem jeskyni opustit. Horák zde po sobě zanechává zapečetěnou skleněnou láhev s koženým páskem nesoucí jeho vyryté jméno a zlatý plášť svých hodinek. Jediné, co si s sebou odnáší, jsou pozůstatky medvědích zubů, které při svém průzkumu nalezl v nitru jeskyně. Po krátkém rozloučení se Slávkem se Antonín Horák a Jura vydávají do Košic ke svému praporu…Tímto okamžikem končí podivuhodný příběh, jenž Antonín Horák zachytil ve svém deníku. Dodnes se však vznáší otazník, jak nad důstojníkovým deníkem, tak nad samotnou „měsíční šachtou“.

 

V roce 1972 uvedla Národní speleologická společnost ve svém periodiku překlad Horákova deníku a s ním také přibližnou lokalizaci záhadné jeskyně. Podle uvedených zeměpisných souřadnic se má nacházet na 49,2 stupních severní šířky a 20,7 stupních východní délky. Poblíž souřadnic se mají nalézat vesnice Plavnica a Ľubovňa, které zde skutečně můžeme najít. Ale ani s přesnou lokalizací se dodnes nikomu nedaří jeskyni objevit.

 

Pozoruhodný je především Horákův popis samotné měsíční šachty. Hladké, modro-černé stěny jsou tvořeny neznámým materiálem, který odolává veškerému poškození. Nazelenalé jiskření při nárazu střely by mohlo poukazovat na přítomnost mědi.

 

Francouzský chemik a spisovatel Jacques Bergier (19121978) vydává v roce 1972 Knihu nevysvětlitelného, kde předkládá své tvrzení, že vznik neznámého materiálu pravděpodobně ovlivnilo několik milionů let trvající působení radioaktivních prvků, uranu či radia a zároveň s tím dodává: „Přikláním se k tomu, že jde o dílo dávné nebo mimozemské civilizace“. S touto teorií se ztotožňuje také např. senzibil a jasnovidec Ing. Aleš Rumler, podle nějž má být válcovitý tvar šachty, část mimozemského přístroje se stářím až 4 000 let.
Tak jako neznámý materiál zůstává i tvar a účel šachty záhadou. V 80. letech minulého století přicházejí s možnou odpovědí rumunští inženýři Gabriel Constantinescu a Alexandr Timosenko z bukurešťského výzkumného ústavu pro elektroniku. Celý prostor má údajně sloužit jako obrovský zesilovač neznámé vesmírné energie. Na podobném principu mají fungovat i egyptské pyramidy v Gíze či tajemné sloupy na Nové Kaledonii. Další z hypotéz předkládá v roce 1982 americký spisovatel Alec Maclellan, podle nějž šachta není ničím jiným, než vstupem do bájné podzemní říše Agharty.

Bohužel, nejasností kolem záhadné šachty stále přibývá. Zpočátku se totiž nedaří zjistit, co se s Antonínem Horákem po válce stalo. Později se dovídáme, že roku 1972 emigroval do Spojených států, kde nechal poprvé zveřejnit svůj deník ve výše zmíněném speleologickém časopise. Avšak při dalším pátráním po jeho osobě vychází najevo, že se jeho jméno nenachází v žádných vojenských seznamech velitelů, stejně tak i v archivu německého reálného gymnázia v pražském Karlíně, kde měl roku 1915 maturovat. Podle jeho tvrzení pochází z rodiny, jež má hluboké kořeny ve vesnici Klínovec. Ani tam však není o rodu Horákových ani zmínka. V 80. letech se ho vydává hledat také český záhadolog Ivan Mackerle a Michal Brumlík. V případě neúspěchu jsou rozhodnuti najít alespoň baču Slávka. Ani ten se však v matrikách ani na obecních úřadech nevyskytuje. Podle dr. Stanislava Pavlarčíka z Muzea slovenského krasu, který dlouhodobě pátrá po záhadné jeskyni, měl být Antonínem Horákem ve skutečnosti Žid Ernest Hönig, který se musel během války skrývat pod falešnou identitou. Podle rešerší končí jeho osud kdesi v Palestině. Podle výše zmíněného speleologického časopisu, žije autor deníku v Pueblu v Coloradu (USA). Zde je však evidovaný pouze jakýsi Tony A. Horak, majitel restaurace. Zda jde o skutečného objevitele jeskyně, Antonína Horáka, se už nedaří zjistit, umírá náhle v roce 1976.

 

Jenže ani údaje popsané v deníku nesouhlasí.Děla ráže 70 milimetrů, kterými má být Horákova jednotka odstřelována, tou dobou německá armáda vůbec nevlastní. Zcela protichůdné jsou i zprávy o počasí. Je snad celý příběh pouhou fantastickou smyšlenkou?

 

Hledání „měsíční šachty“ zasvětilo svůj čas již mnoho nadšených badatelů a dobrodruhů. Všichni poháněni vidinou objevení stejného cíle se však znova a znova vracejí pokořeni hořkou chutí neúspěchu. S nezdarem se kromě jiných setkali před deseti lety také zlínští speleologové, kteří po tajemné jeskyni pátrali v Nízkých Tatrách. "Po jeskyni, kterou náhodou objevil v roce 1944 partyzán Antonín Horák, jsme pátrali pod Kráĺovou hoĺou. Prolezli jsme několik skalních měst, ale bez úspěchu," řekl jeden z hledačů, Martin Lavay.
Vydat se do tehdejšího Československa měla i americká expedice, kterou organizoval sám dr. Allen Hynek. Expedice byla však z důvodu obav z ruských vojáků zrušena.
Podaří-li se nám někdy úspěšně dosáhnout nelehkého cíle, jakým bezesporu měsíční šachta je, čeho budeme svědky? Vzácné přírodní kuriozity nebo snad nepozemské technologie…?
 
 
 
 
Michaela Volná
 

 

OMLUVA:Omlouvám se autorce i všem laskavým čtenářům za špatné formátování druhé poloviny článku. Jde o technickou závadu, na jejímž odstranění usilovně pracuji. 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

PŘEKOPÍROVANÉ KOMENTÁŘE

(Pitrýs, 10. 10. 2009 13:30)

Vzhledem k přemístění stránek jsem byl nucen překopírovat komentáře. Upozorňuji, že jsem v žádném nic neměnil.

RE:jak je to asi

((Pitrýs, 30. 07. 2009 17:10), 10. 10. 2009 13:25)

I to je možné, ale myslím, málo pravděpodobné.

jak je to asi

((jakjetoasi, 12. 06. 2009 18:21), 10. 10. 2009 13:23)

Horák byl zasažen bajonetem do hlavy. Možná vysoká horečka, otřes mozku, halucinace, vidiny. Patrně nic takového neexistuje.

RE:Co si myslet

((Pitrýs, 09. 06. 2009 10:39), 10. 10. 2009 13:22)

Samozřejmě že i tyto teorie jsou brány v potaz. Jenže najít onu jeskyni není v horách až tak jednoduché. Za prvé chybí přesná lokalizace. Je nutno brát v potaz, že se tehdy fronta přesouvala z místa na místo a četl jsem, že snad dokonce autor deníku psal o zcela jiné lokalitě, aniž si to uvědomil.
Nejvíce mne však v článku děsí jiná věc. Bača, pobíhající po horách s krumpáčem v ruce.
Horákovo jméno pochopitelně není původní, skrýval se před gestapem.
Mnoho pro a moho proti existenci jeskyně. Chystá se další výprava, zatím je ve stadiu příprav. Jak dopadne?? Uvidíme.

Co si myslet

((Vladimír Meduna, 09. 06. 2009 09:36), 10. 10. 2009 13:21)

Těžko říct co si o tomhle myslet.Myšlenka že na Slovensku je jeden ze vstupů do Agharty zní hezky a i kdyby měla šachta jiný význam,objevili bychom s ní zřejmě něco velmi zajímavého,nad naše technologie.Leč, jak už je zmíněno,má tento příběh spoustu háčků.
V první řadě je divné že spousta badatelů neuspěla a přitom v minulosti o jeskyni věděl obyčejný bača.
Absence jakékoliv archivní zmínky o hrdinech příběhu a nesrovnalosti v německém arzenálu mne také nutí pochybovat.
Dle mého názoru tedy přicházejí v úvahu dvě možnosti.
1.Celý příběh je pouze výmysl autora i když bezesporu velmi zajímavý.
2.Není vyloučeno že Horák, i když si to třeba nepřipouštěl,blouznil.Byl přeci zraněný a Slávkovi několik dní trvalo než se vrátil s potravinami, vodou a léky.To přeci mohlo mít za následek halucinace.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA