Jdi na obsah Jdi na menu
 


Nan Madol

10. 10. 2009

Nan Madol

Město kamenných srubů pro obry

Obrazek

 

 

Federativní státy Mikronésie tvoří čtyři územní celky rozkládající se na více než šesti stech korálových a sopečných ostrovů. Největší ostrovní skupinou Mikronésie jsou Karolíny, čítající více než 500 ostrovů o celkové ploše 1340 km2. Největším ostrovem Karolín je Ponape (Pohnpei) s rozlohou 504 km2. Východním směrem od Ponape se rozkládá podstatně menší pás pevniny Temuen (Temwen). Právě zde se nacházejí mohutné zříceniny Nan Madolu, jenž malému ostrůvku zajistily patřičný věhlas a zájem odborné i laické veřejnosti.

 

Evropané se o existenci „města obrů“ dozvěděli roku 1595, kdy na ostrov dorazila galeona „Svatého Jeronyma“ s portugalským kapitánem Pedro Fernandezem de Quiros. Tehdy na ostrov vstoupili první běloši a s tím také nalezli ruiny Nan Madolu. Roku 1686 přechází celá skupina ostrovu do vlastnictví Španělska a je pokřtěna po králi Karlovi II. Na Karolíny. Jelikož zde však nebylo objeveno zlato či jiné cennosti, Španělé se o čerstvě nabyté území přestali velmi rychle zajímat. Až roku 1838 toto místo navštívil etnograf Domingo Alvaréz, jenž zde provedl letmý průzkum. V roce 1947 se Karolíny staly poručenským územím Spojených států. Je zcela evidentní, že záhadami opředené zříceniny Nan Madolu existovaly dávno před tím, než noha prvního bělocha vstoupila na Temuen.

 

Základy vysokých domů a hradeb zde byly vybudovány technikou, jenž se v Evropě uplatňovala při stavbě roubených srubů a dodnes jsou tyto základy velice dobře rozeznatelné. Jako stavební materiál byly použity průměrně 3 – 9 metrů dlouhé a přes deset tun těžké čedičové tyče, popř. špalky, přičemž jen hlavní stavba sestává z 32 tisíc těchto tyčí. Dle dosavadního výzkumu jsou tyto čedičové tyče pozůstatky vychladlé lávy, ta by však musela ztuhnout pouze výhradně v šesti nebo osmihranných sloupech téměř stejných délek. Avšak takováto náhoda, co by vysvětlení vzniku celého komplexu zcela jistě neobstojí. Dosud bylo zjištěno, že na severu ostrova Ponape v minulosti probíhala těžba čedičových sloupů, ale jejich doprava na místo určení zůstává stále záhadou. Severní pobřeží Ponape je labyrintem kanálů v těžko prostupné džungli vedoucích kolem dalších menších ostrovů. Transport po souši je takřka nemožný, neboť hustá džungle je odpradávna zaplavována denními prudkými dešti, půda je neustále rozbahněná a samotný povrch ostrova je hornatý a kopcovitý.

 

V centru celého komplexu se nachází mohutný kamenný srub s výškou přes deset metrů, vedle něhož je postavena temná krypta či komora. Její vchod je zatarasen masivní mříží z kamenných pilířů. Účel této stavby však dosud zůstává neznámý. Turističtí průvodci ji označují za vězení či klenotnici. Avšak nikdy zde nebyly nalezeny žádné náznaky pokladu a její gigantické rozměry vylučují možnost klasického žaláře. Centrální stavbu obklopuje čtvercové nádvoří, jehož strany měří přes devadesát metrů a po jejím obvodu se táhnou dvě linie hradeb, jenž na výšku čítají devět metrů a jejich šířka je tři sta centimetrů. Za pásmem vnitřního opevnění se dále rozkládají kanály, příkopy, tunely, zdi, z nichž největší je 860 metrů dlouhá a v nejvyšším bodě dosahuje 14, 2 metrů, gigantická schodiště a dlážděná prostranství. Navíc linie hradeb, sloupů a kamenných klenutí se táhne i pod mořskou hladinu.

 

Hlavní budova je v legendě označována jako „Chrám svaté holubice“. Před dávnými časy měl holubí bůh a velekněz Nanusunsap veslovat ve svém člunu rozlehlými kanály. Jak je řečeno, seděla proti němu holubice, které se musel bez přestání dívat do očí. Když holubice mrkla, musel velekněz mrknout také.

 

Další legendy však praví, že symbolem božství na Nan Madolu nebyla holubice nýbrž drak, který plival oheň. S ním jsou spjaty také zprávy o historii vzniku ostrova a tajemných staveb.

 

Matka draka vyhloubila svým mohutným rypákem kanály a tak vznikly menší ostrůvky. Drak měl mít za pomocníka kouzelníka, jenž znal říkadlo, při jehož vyslovení, mohl čedičové bloky přepravit vzduchem ze sousedního ostrova a použitím druhém zaříkadla se bloky samy narovnaly do výše na Nan Madolu.

 

Legend o vzniku ostrova a působivého komplexu je celá řada. Jejich interpretace jsou však dodnes předmětem dohadů. Dnes známe odpověď pouze na jedinou otázku a to, kdy byly vlastně gigantické stavby zbudovány. Domorodci rádi ujišťují zahraniční vědce a turisty, že Nan Madol vznikl krátce po bájné potopě světa. Archeologické průzkumy však přinesly jednoznačnou odpověď – celý komplex byl vybudován v období od poloviny 14. století do začátku 15. století. O stavitelích nevědí archeologové téměř nic. Jsou si jisti jen tím, že jimi nebyli žádní současní obyvatelé Mikronésie. Také účel zůstává nadále záhadou. Přispívá k tomu i fakt, že se zde nenacházejí žádné reliéfy, sochy či malby a nic nevypovídá o dřívějším osídlení komplexu. Celá architektura působí chladným až odpuzujícím dojmem.

 

Badatel a autor cestopisů z 30. let minulého století Herbert Rittlinger uvedl ve své knize Nekonečný oceán podivuhodnou událost. Při svých cestách po Tichomoří navštívil také Ponape, kde se dozvěděl, že před mnoha tisíciletími zde bylo středisko slavné říše. Těmto zprávám o nesmírném bohatství neodolali lovci perel a čínští obchodníci, kteří prozkoumali i mořské dno. Všichni měli být svědky podmořských udržovaných cest, bohužel zarostlých mušlemi a korály. Roku 1919 se pod hladinu vypravili také japonští potápěči. Ti sdělili, že se na mořském dně nachází velký počet vodotěsných platinových rakví s mrtvými těly uvnitř. Každý den poté skutečně vynášeli potápěči na povrch kusy platiny. Je nutné dodat, že skály na ostrově neobsahují žádné stopy tohoto kovu. Faktem zůstává, že Japonsko v témže roce během své správy exportovalo z Ponape značné množství platiny.

 

Ať už jsou zprávy o platinových rakvích či ztracené slavné říši pravdivé či nikoliv, nejasností kolem „města kamenných srubů pro obry“ je stále mnoho. Dokud cesty horlivých badatelů a dalších výzkumníků nepovedou směrem k ostrovu Ponape a tajemným ruinám Nan Madolu, bude i nadále tajemství dávných tvůrců bezpečně uchováno v náruči majestátního komplexu.

 

 

 

 

Michaela Volná

(Volna.Michaela@seznam.cz)

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

PŘEKOPÍROVANÉ KOMENTÁŘE

(Pitrýs, 10. 10. 2009 14:07)

Vzhledem k přemístění stránek jsem byl nucen překopírovat komentáře. Upozorňuji, že jsem v žádném nic neměnil.

Obři?

((Pitrýs, 05. 08. 2009 17:17), 10. 10. 2009 14:06)

A proč ne? Je tolik zmínek o obřích rasách.

V zadnem pripade ne obri

((Boxter, 29. 07. 2009 07:03), 10. 10. 2009 14:05)

Ja si myslim ze pokud tedy tyto sruby postavili lide, pak nebyly pro obry ale postavili je tak velke jako pocta bohum ktere uctivali. Bohove prece nemuzou mit obycejne stavby pro lidi... Stavby podle me hned na prvni pohled mely vypadat jako pro bohy..

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA