Jdi na obsah Jdi na menu
 


Záhadný přístroj z Antikythéry

10. 10. 2009

Záhadný přístroj z Antikythéry

Kdo byl tvůrcem antického počítače?

 

Obrazek

 

 

 

Posádka řecké lodi kapitána Demetriose Condose je v plném nasazení. Počasí Bílé soboty roku 1900 námořníkům opravdu nepřeje. Loď je na své cestě do domovského přístavu zmítána silnou bouří a koráb je nucen dočasně se ukrýt v přístavu ostrova Antikythéra v Egejském moři severozápadně od Kréty. Příští ráno již přístav lemují sluneční paprsky, modrá obloha a klidná mořská hladina vykreslují idylickou Velikonoční neděli. Námořníci se rozhodnou volné chvíle nucené přestávky zkrátit potápěním a nasbírat dostatečné množství mořských hub. Když se Řek Elis Stadiatis vydá prozkoumat mořské dno, nachází v hloubce 42 metrů vrak antické lodi se vzácným nákladem. Kromě bronzových a mramorových soch, mincí a váz, ukrývá potopená loď také sedm desítek kamenných úlomků s ozubenými kolečky. Žádný z námořníků nedokáže tyto artefakty spolehlivě identifikovat, a tak nálezy ihned po vyzvednutí putují do Národního archeologického muzea v Aténách a vzápětí k významnému řeckému archeologovi Valeriovi Staisovi (1857 – 1923).

 

Podle hliněných střepů vědci zjišťují, že zboží pocházelo z obchodní lodi ztroskotané při cestě do Říma kolem roku 60 př. n. l. Zatímco přivolaní odborníci nejsou schopni účel zařízení nijak vysvětlit a k celé záležitosti se otáčejí zády jen díky faktu, že podobný aparát by v uvedené době vůbec neměl existovat, je Valerio Stais doslova fascinován složitým mechanismem z bronzu, který vzniká po složení všech sedmdesáti kamenných úlomků a jehož součástí jsou také zbytky dřevěné krabice, na níž byly připevněny kulaté stupnice. Na první pohled aparát připomíná hodinový mechanismus 18. století. Avšak uspořádání koleček na otočném panelu rozhodně o obyčejných hodinách nevypovídá.

 

Počet ozubených koleček je stanoven na 37 a dále jsou na povrchu identifikovány číselníky. Jeden z nich se nachází na přední straně. Další dva na straně zadní.

 

Někteří badatelé přicházejí s teoriemi, že záhadný mechanismus může být kapesním planetáriem či navigačním přístrojem. Většina vědců však zpočátku tyto teze považuje za zcela absurdní až fantastické.

 

Skutečným odborným výzkumem je v roce 1958 pověřen britský experimentální fyzik, matematik a historik Derek de Solla Price (1922 – 1983), který zjišťuje, že jeden ze stavebních dílků byl vybaven skvěle promyšleným diferenciálním převodem, jenž byl v současné podobě patentován až roku 1828. Dále je zjištěno, že číselník na přední straně má dvě stupnice obsahující znamení zvěrokruhu a jednotlivé měsíce roku, jedna z jeho ručiček zaznamenávala pohyb Slunce, další ukazovaly postavení hvězd a souhvězdí v průběhu celého roku. Ručičky zadního spodního, méně zachovalého číselníku, prozrazovaly fáze Měsíce. Horní číselník zaznamenával oběžné dráhy některých planet Sluneční soustavy – Merkuru, Venuše, Jupiteru a Saturnu. Vzhledem k tomuto faktu museli již staří Řekové uznávat heliocentrický světový názor, za který jen o vlásek unikl upálení Galileo Galilei o tisíc sedm set let později. Díky expertovi na starověké texty Benjaminovi Deanovi Merittovi (1899 – 1989) prozradily starořecké nápisy z prvního století před naším letopočtem, že přístroj skutečně sloužil ke složitým astronomickým výpočtům.

 

V roce 1971 provedla řecká komise pro atomovou energii na aparátu rozsáhlý výzkum, jenž ukázal, že ozubená kolečka do sebe zapadají v poměru 254 : 19, což s odchylkou 0, 015 procenta odpovídá poměru rychlosti Slunce a Měsíce, a tak byla definitivně potvrzena domněnka o antickém počítači a s tím se také objevily mnohé spekulace o odkazu dávné civilizace z Atlantidy či vlivu nepozemské inteligence.

 

Ačkoliv byl účel záhadného antického přístroje objasněn, identita jeho tvůrce, popř. tvůrců, zůstává i nadále neodhalena. Byl však tento unikátní objev jedinou připomínkou vyspělé starověké technologie nebo kdesi v hlubinách písků a moří čekají na své znovuobjevení další odkazy technického know-how starověku? Nejednalo se nakonec jen o ojedinělé vzedmutí tvůrčího talentu neznámého génia? Přestože zůstává řada otázek nezodpovězena, náš pohled na historii se mění a je nutné dodat, že astronomický mechanismus z Antikythéry není jediným artefaktem, jenž zcela nezapadá do své doby …

 

 

 

 

Michaela Volná

(Volna.Michaela@seznam.cz)

 

Použitá literatura:

Reinhard Habeck – Největší záhady archeologie (Alpress, 2009)

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

PŘEKOPÍROVANÉ KOMENTÁŘE

(Pitrýs, 10. 10. 2009 13:29)

Vzhledem k přemístění stránek jsem byl nucen překopírovat komentáře. Upozorňuji, že jsem v žádném nic neměnil.

RE:Pan Balík

((Pitrýs, 23. 09. 2009 08:21), 10. 10. 2009 13:11)

Děkuji za odborný příspěvek. "Admin" stránek jsem já. proto prosím, pište na můj mail pika@ufo.cz. Já Váš mail neznám, takže nemohu pomoci s řešením problému přepisování čísel.

Když už jsme u těch technických detailů

((Adolf Balík, 19. 09. 2009 21:24), 10. 10. 2009 13:09)

Je hezké, že tam autor uvedl, že ten astroláb obshoval diferenciální převod, ovšem pokud mě paměť neklame, tak jsou zajímavé i tvary zubů kol. Jedná se totiž o cykloidní ozubení. Tyto tvary měla být teoreticky schopna konstruovat až matematika 18. století. Při tom se v praktické technické technice obvykle používají méně dokonalé tvary zubů - evolventní. Cykloidní pouze u superpřesné mechaniky jako v hodinových strojích, což dnes v době systémů quarz je už dost neobvyklé.

Na druhou stranu si nemyslím, že by tvůrce nutně musel být vyznavačem heliocentrismu. Heliocentrismus byl v té době dobře známý a spojovaný především s Alexandrijským astronomem Ptolemaiem. Ovšem i středověké astroláby vycházející ve své konstrukci z představ geocentrismu byly nesmírně přesné. Také proto Tycho Brahe a další tehdejší astronomičtí experti Kopernikův model vesmíru nepřijali. Byl příliš nepřesný a zdaleka se nemohl rovnat shodě s pozorováním, jakou vykazovaly tehdejší geocentrické modely. Teprve po Keplerově korekci na základě Braheho pozorování bylo dosaženo uspokojující přesnosti heliocentrického modelu a začal v tehdejší vědecké komunitě převládat.

RE:Boxter

((Pitrýs, 08. 08. 2009 12:27), 10. 10. 2009 13:08)

Jo, beru.

Prapodivna?

((Boxter, 08. 08. 2009 05:57), 10. 10. 2009 13:07)

Ne, definice "NEJPRAVDEPODOBNEJSI" definuje neco co je procentualne mozne daleko vic nezli ostatni posuzovane.

RE:Boxter

((Pitrýs, 05. 08. 2009 17:10), 10. 10. 2009 13:06)

Definice nejpravděpodobnějšího je přinejmenším sama o sobě prapodivná....

RE:RE:Boxter

((Boxter, 05. 08. 2009 01:43), 10. 10. 2009 13:03)

Ano vsechny jsou mozne, ale ne vsechny jsou nejpravdepodobnejsi...

RE:Boxter

((Pitrýs, 04. 08. 2009 18:09), 10. 10. 2009 13:02)

Nezbývá jen než prostě hlasovat, protože všechny alternativy jsou možné.

Velice zajimave

((Boxter, 29. 07. 2009 07:31), 10. 10. 2009 13:01)

Toto odvetvi me take velice zajima. Jsou zde tedy jiz 3 zminovane moznosti ( ktere mimochodem napadly i me samotneho ) [1.]ze jiz pred X tisici lety lidska rasa dospela k takove urovni, ale odehravalo se to jen na malem zlomku sveta ktery byl pozdeji (mozna nestastnou nahodou) znicen.
[2.] Vyskytl se 1 mozna par geniu podobnym Einsteinu kteri meli sve teorie a realizovali je.Opet z jakehosi duvodu nedoslo k rozsireni a upevneni jejich technologie a poznatku.
[3.] (malo pravdepodobne) Setkali se s mimozemskou vyspelou rasou ktera jim k par vecem dopomohla.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA